Přirozený chov včel

„Přirozený chov včel je často prezentován jako návrat k ideálu. Realita je ale složitější.“

Co se dnes myslí „přirozeným chovem včel“

• volnou stavbu
• bez mezistěn
• minimum zásahů
• žádná / minimální chemie

Kde naráží přirozený chov na realitu

• problém manipulace s volným dílem
• menší kontrola zdravotního stavu
• rizika pro začátečníky
  • začátečník často ještě nepozná, kdy je něco špatně:
    • slabé plodování
    • tichá výměna matky
    • hladovění (třeba i mezi snůškou)
    • nástup varroázy
    • U „nezasahování“ se problém často řeší až ve chvíli, kdy je pozdě.
• rozdíl mezi teorií a praxí
  • v teorii přirozený chov často znamená:
    • včely si poradí samy
    • minimum zásahů je vždy lepší
    • přirozený výběr zajistí zdravá včelstva
    • nemocná včelstva „patří zaniknout“
  • v praxi ale realita vypadá jinak:
    • včely nežijí izolovaně, ale v husté síti včelnic
    • varroáza a virózy nejsou přirozeným tlakem, na který by se včely stihly adaptovat
    • kolaps jednoho včelstva nepostihne jen jeho, ale i okolí
    • „nezasahování“ je také rozhodnutí – ale má své následky

Současná včela není divoká včela

• šlechtění
  • současná včela je výsledkem cíleného šlechtění
  • byla vybírána na mírnost, výnos a snadnou ovladatelnost
  • nelze ji proto považovat za divoký organismus bez závislosti na člověku

Přirozený chov jako cesta, ne dogma

Začínajícím včelařům bych doporučil nenechat se zlákat jednoduchými řešeními. Přirozený chov včel může být inspirací, ale bez znalostí a zkušeností může vést k problémům. Důležité je rozumět tomu, proč něco dělám – nebo naopak nedělám. Včely dnes nejsou divokým hmyzem, ale výsledkem dlouhodobého chovu člověkem. Odpovědnost za jejich zdravotní stav proto zůstává na včelaři.

Více se dočtete i zde historická provozní metoda.